Jak vybrat brokera: podle čeho se rozhodovat, když investuješ na dlouho

Jak vybrat brokera, když chceš investovat na dlouho? Většina lidí řeší hlavně poplatky a největší riziko investování si představuje takhle: trh spadne, akcie zlevní, uvidíš v aplikaci mínus a musíš z nějakého důvodu prodat ve ztrátě.

Ale to je jen jedno z rizik… Riziko, že o peníze přijdeš kvůli krachu brokera, slabé regulaci, nebo tomu, že ti bez tvého vědomí půjčuje tvoje akcie třetím stranám, se řeší mnohem míň, přitom je to přesně ten typ rizika, který dokážeš z velké části ovlivnit už výběrem brokera – na rozdíl od pohybu trhu, který neovlivníš vůbec.

V tomhle článku si projdeme, podle jak vybrat brokera, která kritéria zaručí, co největší bezpečí investovaných peněz a proč na každém z nich záleží. Nakonec si vysvětlíme pár důležitých pojmů. Celkově je to hodně o risku a jak brokeři a investování funguje.

Pokud tě zajímá, jak si vedou konkrétní brokeři, mrkni na navazující srovnání IBKR, DEGIRO, Trading212 a XTB, kde přesně tahle kritéria aplikuju na 4 brokery dostupné českým investorům.

Disclaimer na rovinu: nejsem finanční poradkyně a tohle není investiční doporučení. Rozhodnutí, kam dát svoje peníze, je vždycky na tobě.

Jak vybrat brokera: 7 kritérií, podle kterých se rozhodovat

Segregace tvých aktiv od majetku brokera

Tvoje akcie a peníze nemají patřit brokerovi. Mají být vedené zvlášť, takže i kdyby firma zkrachovala, nespadnou do konkurzu a nepůjdou na vyplacení jejích dluhů. Tohle je hlavní ochrana, kterou máš — ne kompenzační fond, na který lidi obvykle myslí první.

Háček je v tom, že je to zákonná povinnost, ne technická nemožnost. Broker na tvoje peníze fyzicky sáhnout může a v historii se to stalo. Proto se dívej i na to, jak velká a stabilní firma je a jak přísný úřad na ni dohlíží.

Co si ověřit: kdo tvoje akcie skutečně drží a přes kolik dalších firem k němu vede cesta. A kde leží tvoje nezainvestované peníze — jestli na běžném bankovním účtu, ve fondu, nebo na účtu vedeném přímo na tvoje jméno. Každá varianta má jinou ochranu a rozdíly rozebírám níž v sekci o segregaci.

Domicil a entita, pod kterou máš vedený účet

Tohle je nejvíc podceňované kritérium ze všech, protože zní úředně a nudně. Přitom ovlivňuje daně, ochranu i to, kde se budeš domáhat práva, kdyby se něco pokazilo.

Jde o jednoduchou věc: v jaké zemi sídlí firma, se kterou podepisuješ smlouvu. Může se ti zdát, že jsi klientkou české pobočky, ale ve skutečnosti máš smlouvu s firmou v Irsku, Polsku nebo na Kypru.

A proč na tom záleží?

Daně z dividend. Česká srážková daň z dividend je 15 %, ale zákon má i sazbu 35 % — použije se tehdy, když plátce neví, že jsi český daňový rezident, nebo když jsi rezidentem státu bez daňové smlouvy s Českem (§ 36 zákona o daních z příjmů). A protože zahraniční broker drží akcie na sdruženém účtu, kde nejsou vidět jednotliví klienti, může se stát, že se tahle vyšší sazba uplatní i na tebe.

Nestává se to u každého brokera a dá se to obvykle vyřešit doložením daňového domicilu. Ale je to věc, na kterou se vyplatí zeptat podpory dřív, než začneš kupovat české dividendové akcie přes zahraničního brokera — u zahraničních dividend je to podobné, jen naopak: irský broker po tobě bude chtít potvrzení o daňovém domicilu, a když ho nedodáš, srazí ti víc, než musí.

Kolik dostaneš zpátky při krachu. V EU bývá hotovost krytá do 100 000 eur, ale jen když leží na bankovním účtu. Akcie jsou chráněné obvykle jen do 20 000 eur. Mimo EU platí jiná pravidla — v USA třeba ochrana do 500 000 dolarů, z toho ale nejvýš 250 000 na hotovost. Zjisti si, do jaké výše je krytá hotovost a do jaké akcie, protože ty částky se hodně liší.

Kdo řeší problémy. V praxi to znamená, že peníze můžeš dostat později, v menší částce, nebo v nejhorším případě vůbec. Brokeři z Německa, Nizozemska, Polska nebo přímo z Česka se obecně považují za průhlednější. Hodně brokerů si naopak vybírá Kypr, kde jsou volnější pravidla a nižší daně. Formálně spadají pod evropskou legislativu, ale domoct se tam něčeho je složitější — proč to tak je, vysvětluju níž.

Jaké produkty ti nabídnou. Stejný broker může v USA nabízet něco jiného než v Evropě.

Historie a profitabilita brokera

Delší historie znamená, že firma přežila krize — splasknutí internetové bubliny, rok 2008, covid. Je to test odolnosti v praxi, ne na papíře.

Pozor na jednu věc: u některých brokerů je velký rozdíl mezi tím, kdy firma vznikla, a kdy začala nabízet službu, kterou dneska používáš. Firma může fungovat od roku 2004, ale nákup akcií bez poplatků spustit až v roce 2018.

Zisková a silná firma se hůř dostane do potíží, které by ohrozily provoz nebo výplaty klientům. U brokerů na burze si zisk najdeš ve výročních zprávách. U firem mimo burzu se toho dá zjistit výrazně míň.

A není to jen o krachu. Tenká finanční rezerva se může projevit i tak, že ti broker v nejhorší možný okamžik zablokuje obchodování — jak se to stalo klientům Robinhoodu při kauze GameStop. Rozebírám to níž v sekci o clearingu.

Zpracování příkazů k nákupu a prodeji

Pošle broker tvůj příkaz na burzu, nebo ti akcii prodá ze svých vlastních zásob? V aplikaci ani v ceníku to nevidíš, ale ovlivňuje to cenu, kterou dostaneš. A hlavně to říká, jestli je broker tvůj zprostředkovatel, nebo tvoje protistrana. Vysvětluju to níž.

Půjčování akcií třetím stranám (stock lending)

Někteří brokeři půjčují akcie ze tvého portfolia dál, nejčastěji institucím, které sázejí na pokles ceny. Pokud to dělají bez tvého výslovného svolení, neseš riziko protistrany výměnou za odměnu, která je pro tebe většinou zanedbatelná.

Co si ověřit: jestli je půjčování ve výchozím stavu vypnuté a musíš si ho sama zapnout, nebo jestli je souhlas rovnou součástí smlouvy. Tohle se v čase mění, takže se dívej do aktuálních podmínek, ne do recenzí. Více o tom najdeš níž.

Přenositelnost portfolia

Bez snadného převodu bys musela portfolio prodat a znovu nakoupit u nového brokera, což znamená i daň z kapitálových zisků. Místo prostého přesunu tedy zbytečná ztráta. Hledej pojmy in-kind transfer nebo in-specie transfer, což znamená převod cenných papírů jako takových, ne prodej a nákup.

Na co si dát pozor: jestli je převod zpoplatněný (často za každou pozici zvlášť), jak dlouho trvá, a jestli jdou převést i frakční (zlomkové) akcie. Ty totiž řada brokerů převést neumí, takže bys je musela prodat.

Poplatky

U dlouhodobého pravidelného investování se i malé rozdíly za desítky let sečtou a citelně ovlivní konečnou hodnotu portfolia. Ale pozor: “0 % komise” neznamená zdarma. U dlouhodobé investorky se často víc než na komisi prodraží:

Konverze měn (FX poplatek) – pokud investuješ v korunách do dolarového nebo eurového ETF, platíš při každém nákupu. Rozdíl mezi 0,15 % a 0,5 % vypadá malý, ale při pravidelném měsíčním investování se sčítá.

Poplatek za úschovu (custody fee) – u některých brokerů se objevuje od určité výše portfolia.

Poplatek za neaktivitu – u dlouhodobého držení se ho většinou bát nemusíš, ale podmínky si přečti. Někdy je definovaný tak, že na něj nedosáhneš, dokud držíš nějakou pozici.

Poplatky třetích stran a burzovní poplatky, které broker jen přeúčtovává dál.

---

Pojmy, které je dobré znát

Segregace hotovosti a investic

Tohle je jedna z nejdůležitějších věcí z celého článku a zároveň ta, kterou většina srovnání odbude jednou větou. Klíčové je, že tvoje peníze a tvoje akcie jsou chráněné každé jinak a je potřeba se na to dívat odděleně.

Pravidla pro oddělení klientského majetku platí pro všechny brokery se sídlem v EU. Ale jak uvidíš, konkrétní provedení se u jednotlivých firem dost liší.

Tohle téma jsem zpracovala do tabulky, aby to bylo přehlednější.

Tabulka: jak může být tvůj majetek u brokera oddělený

Typ řešení	Hotovost	Cenné papíry (investice)
Sběrný účet (nejčastější)	Omnibusní bankovní účet Peníze všech klientů leží na jednom účtu v partnerské bance. Broker si interně vede, komu kolik patří, a z téhle evidence připisuje i úroky.	Omnibusní kustodiální účet Akcie všech klientů jsou na jednom velkém účtu u firmy, která je uchovává. Právně to obvykle běží přes dceřinou firmu založenou jen k tomuhle účelu. Umožňuje kupovat zlomky akcií.
Alternativní řešení	QMMF (fondy peněžního trhu) Hotovost se místo bankovního účtu převede do fondu peněžního trhu. Získáváš tržní úrok, ale ztrácíš bankovní pojištění vkladů — není to vklad, ale investice, jejíž hodnota může kolísat.	U cenných papírů se běžně nevyskytuje.
Individuální řešení (nejdražší, v retailu vzácné)	Samostatný bankovní účet Účet v bance vedený přímo na tvoje jméno a rodné číslo. Používají spíš prémiové privátní banky.	Individuální účet u centrálního depozitáře Akcie zapsané přímo na tvoje jméno. Běžní brokeři to nenabízejí.
Zákonná garance<br>při selhání	Pojištění vkladů V EU standardně do 100 000 EUR na osobu. Platí jen pro peníze v bance, ne v QMMF. Chrání proti krachu banky, ne proti krachu brokera.	Garanční fond investic V EU obvykle do 20 000 EUR (typicky 90 % hodnoty). Kryje zpronevěru nebo chyby v evidenci, ne pokles hodnoty investic.

Investice

Začneme investicemi, protože v nich máš pravděpodobně většinu majetku – hotovost u brokera bývá jen průběžná.

Nominee struktura. Tvoje akcie nedrží broker sám, ale nominee entita, která je k tomu určená a nedělá nic jiného. Nemá vlastní obchodní činnost, takže nemá ani vlastní věřitele, kteří by na tvůj majetek mohli sáhnout. Je to schválně postavené tak, aby to bylo oddělené od osudu brokera. Tohle je dobrá zpráva a standard, který používají všichni velcí brokeři.

Sub-custodian a délka řetězce. Ta nominee entita obvykle není napojená přímo na depozitář, ale používá další správce — někdy firmy ze stejné skupiny, někdy cizí. Řetězec pak vypadá zhruba takhle: ty → broker → nominee entita → sub-custodian → depozitář. U zahraničních trhů, kde broker nemá přímé členství, bývá ještě delší.

Cesta pak vypadá takhle: ty → broker → dceřiná firma pro správu majetku → další správce → depozitář. U zahraničních burz bývá ještě delší.

Když některý článek toho řetězce selže a vznikne schodek, klienti se na něm obvykle podílejí poměrně. Nevyhneš se mu tím, že „tvoje” akcie ležely náhodou jinde — na sdruženém účtu nejsou konkrétně tvoje akcie nijak oddělené od ostatních.

Není to teorie. Takovou podmínku najdeš ve smlouvách i u těch největších a finančně nejsilnějších brokerů. Obvykle je to formulované tak, že broker nenese riziko krachu banky nebo fondu, kde klientské peníze leží, a že v takovém případě se ztráta rozdělí mezi zasažené klienty. U akcií platí totéž, když selže některý ze správců.

Kde si to najdeš: v dokumentu, který se obvykle jmenuje něco jako „ochrana klientského majetku” nebo „client assets”, případně přímo ve smlouvě. Hledej slova shortfall, pro rata nebo poměrně. Je to nudné čtení, ale je to jediné místo, kde se tohle dozvíš.

Neznamená to, že jsou tihle brokeři nebezpeční. Znamená to, že je to běžná vlastnost sdružených účtů, kterou má většina firem — jen se o ní nepíše. A je to dobrý důvod dívat se na to, jak dlouhý ten řetězec je a jaké firmy v něm sedí.

Hotovost

Jak to řeším já

Než budeš číst tuhle sekci, dám ti tip za mě – nejjednodušší řešení, jak se vyhnout rizikům je posílat peníze k brokerovi až těsně předtím, než je investuju, a nechávat je tam nezainvestované jen max. pár dnů. Tím se celá otázka ochrany hotovosti do velké míry vyřeší sama a můžu se soustředit jen na to, jak jsou chráněné moje investice.

Proč u QMMF zbystřit

Fond peněžního trhu zní nudně a bezpečně a většinou takový i je — podle evropských pravidel smí držet jen krátkodobé věci typu státních pokladničních poukázek. Brokeři ho používají s tím, že rozloží riziko mezi víc protistran, místo aby všechny klientské peníze ležely u jedné banky.

Ale jsou tam dvě věci, které bys měla vědět. Není to bankovní vklad, takže se na něj nevztahuje pojištění vkladů do 100 000 eur. A je to investice, ne úložka — fond může teoreticky ztratit hodnotu.

Nestává se to často, ale stalo se to. V roce 2008 klesl americký fond Reserve Primary Fund pod svou nominální hodnotu kvůli krachu banky Lehman Brothers a lidé začali houfně vybírat peníze ze všech podobných fondů. Evropská pravidla tahle rizika po roce 2008 hodně omezila, ale na nulu je nesnížila.

A co brokeři s bankovní licencí?

Někteří brokeři jsou plnohodnotné banky. Zní to jako vyšší úroveň bezpečí a u peněz to tak i je, ale funguje to jinak, než bys čekala.

Bankovní vklad totiž oddělený není. Banka s tvými penězi ze své podstaty pracuje — půjčuje je dál a investuje. To je celý model bankovnictví, ne selhání.

Krach Silicon Valley Bank v roce 2023 ukazuje, co z toho může vzniknout. Banka měla vklady zainvestované do dlouhodobých dluhopisů, jejichž hodnota po zvýšení úrokových sazeb spadla. Když si klienti chtěli peníze hromadně vybrat, neměla je z čeho vyplatit.

Aby to bylo úplně přesné: SVB nezkrachovala proto, že by porušila nějaké pravidlo o oddělení majetku. Zkrachovala proto, že špatně řídila riziko a přišel na ni run. Ukazuje to ale jednu věc dobře — peníze v bance nejsou nikde odložené stranou, banka s nimi pracuje.

Přesně proto u bankovních vkladů existuje pojištění vkladů. Nahrazuje ochranu, kterou u investiční firmy zajišťuje oddělení majetku. U brokera s bankovní licencí je tvoje hotovost chráněná vyšší částkou, ale jiným způsobem.

Tvoje akcie a ETF jsou přitom u obou typů brokerů oddělené stejně. Bankovní licence mění pravidla jen pro peníze.

Když oddělení majetku selže: MF Global

Funguje to jen tak dobře, jak dobře to broker dodržuje. Nejznámější případ, kdy to nefungovalo, je krach amerického brokera MF Global v roce 2011.

Firma se dostala do potíží kvůli obřím sázkám na evropské státní dluhopisy. Když jí došla hotovost, sáhla na oddělené klientské peníze — na peníze, které ze zákona neměla vůbec smět použít. Když zkrachovala, na klientských účtech chybělo asi 1,6 miliardy dolarů. Lidé se ke svým penězům nakonec dostali v plné výši, ale trvalo to roky.

Proto má smysl dívat se i na to, jak velká a stabilní firma je a jak přísný úřad na ni dohlíží. Nestačí „je to regulované, takže je to bezpečné”.

---

Proč je sídlo na Kypru vnímané jako rizikovější

Kypr je od poloviny dvoutisícových let oblíbeným sídlem finančních firem a jeho úřad CySEC je řádným členem evropského systému dohledu. Formálně je to tedy stejně legitimní úřad jako Česká národní banka. Pověst rizikovějšího sídla má ale ze dvou důvodů.

1. Mírnější dohled. Kypr byl dlouho oblíbenou adresou pro rizikové brokery, protože se o CySEC mluvilo jako o pomalejším a méně přísném úřadu než třeba britský nebo německý. V posledních letech dohled zpřísnil a rozdal řadu pokut, ale pověst „cesty nejmenšího odporu” se táhne dodnes.

2. Bankovní krize v roce 2013. Dvě největší kyperské banky tehdy musely v rámci mezinárodní záchrany sáhnout přímo na vklady klientů. Lidem s částkou nad 100 000 eur natrvalo odebrali část peněz nad tímhle limitem a proměnili je v akcie banky — u jedné z bank to bylo skoro 50 %. Byl to první případ v eurozóně, kdy na ztrátu doplatili běžní vkladatelé, ne jen majitelé a věřitelé banky.

Důležité je to od sebe oddělit: krize v roce 2013 se týkala bank, ne investičních firem. U brokera se sídlem na Kypru je proto potřeba dívat se na to, kde reálně leží tvoje akcie. Když je uchovává velká firma mimo Kypr, přímé riziko je nízké. Ale spojení „Kypr = rizikovější prostředí” je důvod, proč se to v diskuzích pořád objevuje.

Co je rating od ratingové agentury (a proč ho většina brokerů nemá)

Rating je nezávislé hodnocení finančního zdraví firmy. Vydávají ho agentury jako S&P, Moody’s nebo Fitch a firmy si ho platí hlavně tehdy, když vydávají dluhopisy — investoři do nich potřebují vědět, jak riziková firma je.

Menší brokeři, kteří se financují jinak, rating nepotřebují a neplatí si ho. Chybějící rating tedy automaticky neznamená „nebezpečné” — jen to, že firma nemá dluhopisy. Je to spíš ukazatel velikosti než bezpečnosti. Ale když ho broker má, je to užitečná informace navíc.

Jak se zpracuje tvůj příkaz: přes burzu, nebo interně?

Když v aplikaci zmáčkneš “koupit”, může se s tvým příkazem stát několik různých věcí. Rozdíl mezi nimi je zásadní, i když ho aplikace nijak nezobrazuje.

1. Agency model (příkaz jde na burzu). Broker pošle příkaz na burzu. Funguje jako zprostředkovatel. Účtuje si provizi, ale na samotném obchodu nevydělá ani neprodělá, takže nemá zájem na tom, jakou cenu dostaneš. Tohle je nejprůhlednější varianta.

Protistranou přitom nemusí být jiný investor. Na řadě burz obchodování zajišťuje firma, která průběžně nabízí nákupní i prodejní cenu a vydělává na rozdílu mezi nimi. Odborně se jí říká market maker. Díky ní koupíš i akcii, kterou zrovna nikdo jiný neprodává, a ten rozdíl v ceně bývá naopak menší, než kdyby tam nebyla. Je to normální role a není to tvůj broker, takže konflikt zájmů nevzniká.

Co si z toho odnést: i u „nulové komise” nějaký náklad existuje. Jen není v ceníku, ale schovaný v ceně.

2. Internalizace / systematic internaliser. Broker ti prodá akcii ze svých zásob. Odborně se tomu říká internalizace. Kupuješ skutečnou akcii — stáváš se její vlastnicí, dostáváš dividendy a můžeš ji převést jinam. Je to legální a v EU regulované.

Ale vzniká tu konflikt zájmů: cena, za kterou ti akcii prodá, je zároveň jeho ziskem. Broker má sice zákonnou povinnost hledat pro tebe nejlepší cenu, ale mezi „splnil povinnost” a „dostala jsi opravdu nejlepší cenu” je prostor.

Podstatné je, že tenhle konflikt je jednorázový. Broker vydělal na rozdílu v ceně a tím to pro něj skončilo. Jestli akcie příští rok stoupne nebo spadne, ho už nezajímá.

3. Broker jako protistrana (typicky u CFD). Tady nekupuješ žádnou akcii. Uzavíráš s brokerem smlouvu o tom, kdo komu doplatí rozdíl v ceně. Nic se nepřevádí, nejsi ničí vlastnicí, nemáš hlasovací práva ani co převést jinam.

Rozdíl oproti předchozímu bodu je zásadní: tenhle vztah trvá po celou dobu, co pozici držíš. Dokud ji nezavřeš, broker je pořád na druhé straně obchodu a tvůj zisk je jeho ztráta. Konflikt zájmů tu není jednorázový u jedné ceny, ale trvalý.

Nepleť si to s market makerem z prvního bodu. Ten je taky tvoje protistrana, ale je to nezávislá firma, ne tvůj broker. Rozhodující vždycky je, jestli na druhé straně obchodu stojí někdo cizí, nebo ta samá firma, které platíš za zprostředkování.

4. Payment for order flow (PFOF). Neposílá ho na burzu, ale prodá ho velkoobchodníkovi, který za něj zaplatí. Odtud pochází model „nulových komisí” u některých amerických brokerů — neplatíš provizi, ale platíš horší cenou. V EU je tenhle model zakázaný od 30. června 2026 podle článku 39a nařízení MiFIR; Německo bylo poslední zemí, která měla výjimku, a ta právě tehdy skončila (přehled změn na stránkách Evropského parlamentu).

Proč to má význam pro tebe: u pravidelného nakupování ETF není rozdíl v ceně dramatický. Ale je to náklad, který platíš skrytě. A hlavně je to signál o tom, jak broker vydělává — ten, kdo má většinu výnosů z toho, že je protistranou svých klientů, má jinak nastavené zájmy než ten, kdo bere provizi za zprostředkování.

Co si ověřit: brokeři musí ze zákona zveřejňovat, jak vyřizují příkazy. Hledej, jestli akcie a ETF posílají na burzu, nebo si vyhrazují právo být tvojí protistranou. A pozor: jeden broker může mít pro různé produkty různá pravidla — skutečné akcie přes burzu, ale CFD proti tobě.

Co je clearing – příklad GameStop pár let zpátky

Clearingová instituce stojí mezi kupujícím a prodávajícím u každého obchodu na burze a garantuje, že se obchod dokončí, i kdyby jedna strana mezitím zkrachovala. Aby tohle riziko pokryla, chce po brokerech zálohu podle toho, kolik a jak rizikových obchodů ten den udělali.

Nejlepší ukázkou je kauza GameStop z ledna 2021. Robinhood tehdy ze dne na den zakázal klientům nakupovat akcie GameStopu a pár dalších titulů, o kterých se tehdy psalo všude. Prodávat směli dál. Lidé si to vyložili jako spiknutí ve prospěch velkých investorů, kteří na těch akciích prodělávali.

Skutečný důvod byl ale technický. Když cena GameStopu vyletěla o stovky procent za pár dní, clearingová instituce přes víkend zvýšila požadovanou zálohu zhruba desetkrát a najednou po Robinhoodu chtěla miliardy dolarů. Ten tolik volných peněz neměl, a tak nákupy zakázal, aby snížil objem obchodů a tím i zálohu.

Proč to má význam při výběru brokera: Robinhood nezablokoval nákupy proto, že by byl podvodný nebo špatně hlídaný. Prostě v ten den neměl dost hotovosti. Kdyby ji měl, nic by se nedělo.

Je to tedy další argument pro to, co řeším výš u velikosti a zisků firmy: zavedený a ziskový broker s velkou rezervou takový nápor ustojí. Menší nebo rychle rostoucí firma, která má peníze napjaté, to ustát nemusí — a ty se to dozvíš přesně v tu nejhorší chvíli, kdy se na trhu něco děje a ty chceš obchodovat.

Co je stock lending a proč je rizikový – příklad kolapsu AIG

Stock lending (půjčování cenných papírů) znamená, že broker půjčí tvoje akcie třetí straně. Nejčastěji institucím, které chtějí vsadit na pokles ceny (short selling): vypůjčí si akcii, prodají ji a počítají s tím, že ji později koupí zpátky levněji. Za tuhle půjčku broker inkasuje poplatek.

Nejdřív si ujasněme, čeho se to týká, protože tohle je snadné si splést. Půjčují se tvoje akcie, ne tvoje peníze. Akcie fyzicky odejdou z omnibusního účtu k dlužníkovi, protože on je potřebuje, aby je mohl prodat. Tvoje hotovost zůstává tam, kde byla, a její segregace se nijak nemění. Broker ti nesahá na peníze.

Místo akcií máš po dobu půjčky nárok na jejich vrácení. Ten je krytý zástavou, které se říká kolaterál – dlužník složí hotovost v hodnotě o něco vyšší než půjčené akcie a ta se denně přeceňuje. Kdyby akcie nevrátil, broker za kolaterál nakoupí stejné akcie na trhu a vrátí ti je. Na papíře to vypadá bezpečně.

Riziko č. 1 – co se děje s kolaterálem dlužníka. Rizikové je to, že kdo cenné papíry půjčuje, obvykle přijatou hotovost dál investuje, aby na tom taky vydělal. A jak víš z disclaimerů u reklam na investování – investování s sebou nese riziko ztráty kapitálu…

Nejlépe zdokumentovaný případ z historie je pojišťovna AIG. Její program půjčování cenných papírů narostl do roku 2007 na přes 80 miliard USD a přijatý kolaterál z velké části reinvestovala do amerických hypotečních cenných papírů. Když v roce 2008 spadl trh s bydlením, tahle “bezpečná” zástava byla najednou v hluboké ztrátě, a jakmile dlužníci začali hromadně žádat kolaterál zpátky, AIG neměla z čeho platit. Byla to jedna z hlavních, veřejně málo zmiňovaných příčin jejího kolapsu a následné státní záchrany.

Riziko investovaného kolaterálu pro tebe: tvoje riziko je nepřímé, ale reálné. Akcie jsou pryč a místo nich máš nárok krytý zástavou. Pokud se sejde nešťastná kombinace – dlužník akcie nevrátí a zároveň se kolaterál po reinvestici znehodnotí – není z čeho tvoje akcie zpátky nakoupit. Šlo o institucionální program (pojišťovna, ne retailový broker) a retailoví brokeři typicky drží kolaterál konzervativněji, ale princip je stejný a nikdo ho neřeší, dokud nepřijde krize.

Riziko č. 2 – ztráta hlasovacích práv a jiné zdanění dividendy. Dokud jsou tvoje akcie půjčené, hlasovací právo na valné hromadě přechází na toho, kdo si je půjčil. Místo standardní dividendy navíc obvykle dostaneš tzv. náhradní platbu (payment in lieu of dividend), která může mít jiný, často méně výhodný daňový režim.

Riziko č. 3 – odměna pro brokera, riziko pro tebe. Odměna, kterou jako retailová klientka za půjčení svých akcií dostaneš, bývá jen zlomek poplatku, který si za tu půjčku účtuje broker. U obtížně sehnatelných titulů je celkový poplatek vyšší, ale tvůj podíl na něm zůstává malý. Neseš tedy reálné, i když malé riziko protistrany, zatímco většinu výnosu si nechává broker a tobě nechá jen drobky.

---

Závěr

Prošly jsme sedm kritérií a šest pojmů, takže shrnu, co si z toho odnáším já.

Většina rizik, o kterých jsem psala, je malá. Regulovaný evropský broker ti peníze neukradne a tvoje akcie ti nezmizí. Nesnažím se strašit — snažím se ukázat, že ty rozdíly existují a že se o nich dá rozhodnout předem.

Ale skoro všechna se dají snadno obejít. Nedržet u brokera zbytečně peníze. Vypnout půjčování akcií, když to jde. Ověřit si, pod jakou zemí máš vedený účet. Zjistit, jestli půjde portfolio převést jinam. To je dohromady půlhodina čtení podmínek — jednou za život.

A jedna věc je důležitější než všechny ostatní: vyber si velkou, dlouho fungující a ziskovou firmu. Většina problémů z tohohle článku, od zablokovaného obchodování po zamrzlé peníze v konkurzu, se točí kolem toho, jestli má broker dost vlastních peněz. Velikost a historie tohle řeší líp než jakýkoli detail ve smlouvě.

Poplatky bych řešila až potom. Rozdíl mezi 0,15 % a 0,5 % za převod měny je za třicet let znát, ale je to pořád jen procenta z výnosu. Špatně vybraný broker může stát víc.

Údaje v článku odpovídají stavu k září 2026. Pravidla i podmínky brokerů se mění, takže si konkrétní čísla ověř přímo u zdroje.

Nakonec ještě jedna připomínka: snaha minimalizovat risk nekončí u toho, jak vybrat brokera, ale i u diverzifikace brokerů. Stejně jako nechcemě mít všechny peníze v akciích jedné nebo málo firem, tak se vyplatí i mít své investice rozprostřeny i u vícero brokerů. Tím spíš, když investice jsou u jednoho brokera chráněny jen do limitu 20 000 EUR.

---

Často kladené otázky

Co dělá broker?

Broker je prostředník mezi tebou a burzou. Na burzu se totiž jako soukromá osoba nedostaneš — obchodovat tam můžou jen její členové. Broker za tebe tedy podá příkaz, vypořádá obchod a postará se o to, aby byly tvoje akcie někde vedené a evidované jako tvoje. Kromě toho ti obvykle hlídá dividendy, připravuje daňové podklady a řeší corporate actions, tedy věci jako štěpení akcií nebo fúze. Za tuhle službu platíš komisi, poplatek za konverzi měny nebo obojí. Broker sám ti neradí, co koupit — to je práce investičního poradce, ne brokera.

Co se stane, když můj broker zbankrotuje?

Tvoje akcie a ETF jsou u regulovaného evropského brokera vedené odděleně od jeho vlastního majetku, takže nespadají do konkurzní podstaty – měly by ti být vráceny nebo převedeny k jinému brokerovi. Kompenzační fond (v EU obvykle do 20 000 EUR na cenné papíry) je až druhá pojistka pro případ, že by se aktiva nepodařilo vrátit. U volné hotovosti záleží na tom, kde leží: jestli na bankovním účtu (pak platí pojištění vkladů do 100 000 EUR pro případ krachu té banky), nebo ve fondu peněžního trhu, kde pojištění vkladů neplatí.

Jak dlouho trvá, než se po krachu brokera dostanu ke svým penězům?

Záleží na tom, jak složitá je situace. Když je majetek v pořádku oddělený, obvykle se to řeší převodem k jinému brokerovi a jde to v týdnech až měsících. Když se něco zamotá, může to trvat roky — klienti MF Global nakonec dostali všechno zpátky, ale čekali několik let. Proto se vyplatí dívat se na kvalitu brokera dopředu. Sama u brokera nedržím nic, co bych mohla akutně potřebovat.

Může broker půjčovat moje akcie bez mého souhlasu?

Záleží na brokerovi a na typu účtu. U některých je půjčování akcií (stock lending) dobrovolný program, který je ve výchozím stavu vypnutý a musíš si ho sama aktivovat. U jiných je povolení součástí standardní smlouvy, kterou podepisuješ při zakládání účtu. Vždycky si to ověř v aktuálních obchodních podmínkách – podmínky se v čase mění a recenze bývají zastaralé.

Jaký je rozdíl mezi brokerem s bankovní licencí a investiční firmou?

Rozdíl se týká hlavně volné hotovosti. U brokera s bankovní licencí je nezainvestovaná hotovost bankovním vkladem chráněným pojištěním vkladů (v EU do 100 000 EUR). U investiční firmy hotovost pojištění vkladů přímo nekryje – chrání ji segregace a investorský kompenzační fond s nižším stropem. Tvoje akcie a ETF jsou přitom u obou typů oddělené od majetku firmy stejně.

Podle čeho poznám, že je broker bezpečný?

Neexistuje jedno číslo, které by to řeklo. Sleduj kombinaci: kdo brokera reguluje a v které zemi je účet vedený, jak dlouho firma funguje a jestli je zisková, jak jsou oddělená klientská aktiva, a jestli má firma historii problémů s regulátorem. Velikost a kapitálová síla jsou také dobrý indikátor – čím větší rezerva, tím menší šance, že firmu položí jedna špatná sezóna.

Vyplatí se přejít k jinému brokerovi kvůli nižším poplatkům?

Než přejdeš, spočítej si 2 věci: kolik ročně reálně ušetříš (včetně poplatku za konverzi měny, ne jen komise) a kolik stojí převod portfolia. Pokud broker neumí převést cenné papíry přímo, musela bys pozice prodat a znovu nakoupit, což může znamenat daňovou povinnost z realizovaného zisku. U menšího portfolia se přechod často nevyplatí, u většího ano.

---

Kam dál

• Srovnání brokerů: IBKR, DEGIRO, Trading212 a XTB – tahle kritéria aplikovaná na čtyři brokery, které používají čeští investoři
• Finanční rezerva: kolik jí mít a kde ji držet – než začneš investovat, měla bys mít rezervu
• Investiční kurz pro začátečnice od XTB: co tě reálně naučí a co ne – recenze kurzu